Černá paní se v mnohém podobá paní bílé. Vypadá jako dáma urozeného původu a taktéž nosí u sebe svazek klíčů. Narozdíl od bílé paní však chodí v černém, neboť křesťanství sebou přineslo změnu pohřební barvy. Také ji spíš potkáte v hlubokých lesích nebo poblíž starých zřícenin, než na zámcích a jejich cimbuří. Většinou nenosí dlouhé čepce typické pro její kolegyni. Mezi nejproslavenější patří černé paní z Milotic, Českých Budějovic a Jindřichova Hradce. 

Černá paní z Mutkova

Kolem starých rozvalin hradu Waldhausen se zjevuje v sedmém úplňku v roce černá paní. Jeden mládenec z Huzové ji kdysi vyhledal, aby se ji zeptal kolik roků mu zbývá do konce života. Černou paní našel a otázku ji položil. Ta byla sice hloupou otázkou uražena, ale přesto odpověděla: „Konec života se nepočítá na roky, ale na kroky. Záleží na tom, jak dlouhá je cesta. A to ví jen ten, kdo tuto cestu má už za sebou.“ Od těch dob už černá paní lidem na otázky neodpovídá. 

Černá paní z Jindřichova Hradce

Kromě bílé paní byla na zámku zakletá taky paní Černá. Ta ráda škodila hradeckým pánům. Jednou uloupila prvorozené dítě a zmizela s ním ve stěně, která se před ní otevřela. Než ji stačili chytit, stěna se opět uzavřela, avšak na druhé straně se v tu chvíli objevila Bílá paní a její černá sokyně úlekem zkameněla. Od té doby v Jindřichově Hradci stojí mramorová socha a po Černé paní na zdi zbyly nesmazatelné otisky prstů.