Had se zlatou korunkou
Březen 1, 2016
0

Byl hadím králem. Žil v skalnatých stráních a na blatech. Na hlavě nosil korunku stejně jak u lidských císařů a králů. Lidé však bažili po hadích korunkách, tak vzniklo mnoho pověstí, jak se někdo snažil hadího krále ošidit či okrást.

Hadí král z Hradiště 

Na Sušicku je ves Strašín, u něhož leží louka Hradiště. Mělo se jí prý říkat Hradiště, neboť tu bylo spousta hadů. Sídlil mezi nimi i hadí král – jak se povídalo – a ten se za parných polední plazíval koupat do potoka. 

Ve vsi věděli, jak na to, aby král přišel o korunku – nebylo však natolik srdnatého chlapíka, jenž by se o to pokusil. Až jednou takhle po svatém Havlu přišel do jednoho statku nový čeledín. Jmenoval se Matouš, choval se jako by v lese vyrostl a lekal se teprve třetí den. A že prý se pokusí o tu korunku, jen co přijde vhodná doba. Přes zimu zvídal od straých strejců a babek, a když přišly na jaře hezké dny, obhlížel místo, kam se chodívá hadí král koupat. 

Jednoho červnového poledne pak řekl, aby na statku nechali otevřená vrata a číhali u nich, vyšvihl se na nejbystřejšího sedlákova koně a jel k potoku na Hradiště. Zde slezl, rozprostřel u potoka bílý ubrus, postavil naň misku s mlékem a skryl se za vrbu na číhanou. 

Za chvíli se objevil hadí král. Napil se mléka, sňal z hlavy zlatou korunku, položil si ji na ubrus a vklouzl do vody. 
Matouš jako blesk přiskočil k ubrusu, popadl zlatou korunku, vyšvihl se na hnědáka, kopl ho do slabin a už ujížděl ke vsi, jako by ho čerti nesli. 

Hadí král však postřehl, že byl obelstěn. Vymrštil se z vody a hnal za čeledínem. Ale neplazil se po zemi, jako se hadi plazívají. Letěl vzduchem, smršťoval se a opět se svíjel do klubíčka, takže za chvíli byl čeledínovi v patách. Ten ujížděl až do vsi. Na návsi však uslyšel takřka za zády hadí syčení a podivný pleskot – to jak hadí král mrskal ohonem, hbitým jako bič. Kůň mlel už z posledního, ale neselhal. Matouš vjel do vrat, domácí lidé hned za nimi vrata zavřeli – a bylo nejvýš na čase.

Hadí král právě doletěl před statek. Supěl zlobou i námahou, oči měl zality krví a snad proto narazil v nějvětší rychlosti do dubových vrat. Roztříštil si hlavu a přerazil vejpůl. Ozvalo se jen duté plesknutí a hadí král byl mrtev. 

Hnědák brzy nato rovněž zahynul, neboť ho čeledín zběsilou jízdou ztrhal. Matouš dal tedy za koně sedlákovi hadí korunku a ten prý ji odnesl do kostela. Měli tam sochu panny Marie – i korunovali ji korunkou hadího krále, aby je ochránila před pomstou hadů. Leč socha je jen socha. 

Jednou zavítal do strašínského kostela nějaký dlouhoprstňák a korunku i s ostatními kostelními skvosty panně Marii štípl. Tak zůstala jen pověst, jak se věc přihodila. 

Zanech komentář

Buď první kdo komentuje!


wpDiscuz