Ve staré stodole, kterou jsme s rodiči vyklízeli, byla spousta starého harampádí a zaprášené slámy. V jednom rohu byly opřené staré dveře, zaházene pytly, prohnilými deskami, děravými kýbly… když jsme se k ním dostali chýlilo se k večeru. Odkryli jsme dveře a tam… mrtvola. Mrtvý chlápek tam ležel… Co s ním že? Ve stodole zůstat nemůže. „Odvez ho do lesa, ať tu nepřekáží a ráno ho zahrabem.“ řekli rodiče.

Nejkratší cesta do lesa vede po vodě. A tak jsme naložili mrtvolu na starý dřevěný vor. Měla jsem strach, ale nechtěla jsem jej dát na jevo a tak jsem nastoupila na vor a s mrtvolou se vydala směrem k lesu. Rychle se stmívalo a já se pomalu blížila k tunelu, za kterým už se rozprostíral Černý les. V tunelu byla ještě větší tma a když jsme byli v polovině tunelu něco se dole pohlo a chytlo mě to za nohu. Mrtvola ožila! Začla jsem ječet a… probudila se

Ráno jsem už o své noční můře nevěděla. Po snídani jsme se oblékli do starých věcí a šli jsme s rodiči vyklízet starou stodolu. Byla tam spousta harampádí, takže jsme měli práci na celý den. Co se dalo spálit jsme vozili na oheň ven. Rodiče zrovna byli u ohně a my se sestrou jsme vytahovali staré krabice z bývalého kurníku. Za jednou krabici kterou segra vytáhla jsem zahlídla něco divného. Pořádně jsem zaostřila do šerého prostoru a uviděla tam nohu! Lidská noha čouhala ze staré slámy! V tu ránu se mi vybavil sen, který se mi tu noc tak vystrašil. Zařvala jsem: „Mrtvoláááá!! Mrtvolááá áááá“ a obě sme ze segrou vystřelili ze stodoly a běžely za rodiči k ohni. Vylíčili jsme svůj hrůzný nález. Rodiče zmizeli ve stodole a byli tam celou věčnost. Nakonec se vynořili a nesli něco k ohni. Když byli u nás hodili před nás nohu. Začaly jsme křičet a běhat zmateně okolo, ale po chvíli pochopily co to tam leží a začaly se smát… byla to stará dřevěná protéza!