Mám panickou hrůzu z táborů. Dřív to ale takhle nebylo. Už od malička jsem každé léto jezdila na nějaké tábory a hrozně mě to bavilo. Dokázala jsem si rychle najít kámoše a užívat si léta. Minulé léto to mělo být stejné, jenže nebylo!

Po příjezdu se všichni ubytovali v chatkách, které stály uprostřed lesa na mýtině. V noci se mi začalo chtít na záchod. Bála jsem se jít sama, ale nechtělo se mi nikoho budit. Protože kadibudka byla pěkně daleko, zašla jsem za nejbližší křoví. Pomalu jsem rozepínala kalhoty od pyžama, když v tom jsem uviděla vedle sebe STÍN MALÉHO KLUKA, který se ke mě natahoval. Ohlížela jsem se všude kolem sebe, abych našla to dítě, ale nikdo tam nebyl, jen ten STÍN. Rychle jsem utíkala za vedoucím a vše mu řekla. Na to mi bylo řečeno že se mi něco zdálo a že si mám jít lehnout. Nezbývalo mi tedy nic jiného než jít spát.

Hned jak jsem se ráno vzbudila šla jsem nakouknout do toho křoví a nikde nic. Další večer vedoucí všechny svolal na poradu. Řekli nám, že musíme jet domů a ukázali nám novinový článek, kde se psalo že kousek od nás našli ZAVRAŽDĚNÉ DÍTĚ !! Domů jsme museli, protože policie ještě nechytila pachatele. Vzpomněla jsem si na ten stín a skoro jsem omdlela. Od té doby UŽ TÁBOR NECHCI NIKDY VIDĚT…!!!!