Slibka
Březen 1, 2016
1

Na slibku můžete narazit v hlubokých lesích, kde žalostně zpívá, neboli ririká. Zjevuje se jako vysoké děvče v bílých šatech, výjímečně pak jako bílý ptáček. Jde o zbloudilou duši děvčete, jenž porušilo slib lásky.

Nad slibkou je dobré míti se na pozoru. Uslyšíte-li někdy slibku v lese zpívat, v žádném případě na její tklivé písně nereagujte. Raději se schovejte, nebo se po tichu vzdalte do bezpečí.

A co vám může slibka udělat? V lepším případě vás chňapne a protančí s vámi kus lesa, přes kotary, houštiny, trní, kořeny, výmoly a pařezy, až vám na nohou nezůstane kousek bez krve. A pak vás odhodí někde v lese. V horším případě to nepřežijete. Nejvíce ohrožení jsou pocestní, trampové a myslivci, kteří tráví v lesích noci. I když jsou známy i případy, kdy slibka strašila ve dne.

Pouze jeden den v roce je slibka neškodná a to o Svatojánské noci. To je taky chvíle, kdy lze slibku vysvobodit z jejího prokletí. Odvážný, který by se o to chtěl pokusit se musí naučit celou její žalostnou píseň. Pak jít do lesa, kde slibka straší a bezchybně tam tu píseň zazpívat. Pak bude slibka vysvobozena a už nikomu neublíží.

 

Beskydská slibka

Je to už mnoho let, co se tento příběh odehrál. To se tenkrát parta dřevařů utábořila na Čertově. Přes den tvrdě dřeli v lese a v noci sedávali u ohně popíjeli a vykládali. Jeden takový večer uslyšeli nedaleko zpívat a výskat slibku. Nejstarší z nich zavelel: „Ticho chlapi!“ Všichni zmlkli a vyčkávali co se bude dít. Zanedlouho se kousek od nich ozvalo: „Chichi! Chichichi!“ A všem bylo jasné, že je to ona. Ten starý chlap zbledl a šeptem povídá: „Je zle! Už nestačíme poutěkat, všechny nás tu zadusí!“ Jiný mu namítl: „Však kolik nás tu je, máme pantoky, tak co bychom se báli?“ „Tiše!“ okřikl ho starý chlap. Všichni ztichli. Zpěv se rychle blížil a na dřevaře padl strach. „Rychle všichni si lehněme hlavama k ohni a nohama ven. A budeme tiše ležet!“ Dostal nápad starý drevár. A ostatní ho poslechli.

Slibka se přiřítila z lesa vzápětí. Obešla dvakrát oheň a něco si mumlala. Pak povídá: „Chichichi. Pamatuju devatery hory a devatera úhory, ale eště sem neviděla takej potvory! Jedna hlava a osmnáct klepet.“ Devět dřevařů tiše leží a vyčkávají co bude dál. Slibka dál krouží kolem ohně a diví se: „Jak sem stará, nic takového jsem neviděla. Ale mám stařenku, ta je ještě starší, ta pamatuje dvanáctery hory a dvanáctery úhory, pro tu půjdu. Ta tomu porozumí, co to je.“ Chvilku ještě postávala a kroutila hlavou, ale pak se obrátila a šla pryč. Jak se ztratila, tesaři se též rychle zvedli a ten starý povídá: „Chlapi, je zle, musíme všeci poutěkať rychlo preč!“ A vzali nohy na ramena.

Když se ráno vrátili na místo, nestačili se divit. Jejich pantoky a pily, co s nimi rubali dřevo, byly pozatínané ve stromech kolem. Ale tak silně, že je museli vyřezat ven… To jim došlo jak blízko smrti byli předešlého večera.

Zanech komentář

1 Komentář do "Slibka"


Seřadit podle:   Nejnovější | Nejstarší | Nejlépe hodnocený
Host
Kittien
23 dnů 2 hodin před

Hustý

wpDiscuz