Slibka
Březen 1, 2016
0

Na slibku můžete narazit v hlubokých lesích, kde žalostně zpívá, neboli ririká. Zjevuje se jako vysoké děvče v bílých šatech, výjímečně pak jako bílý ptáček. Jde o zbloudilou duši děvčete, jenž porušilo slib lásky.

Nad slibkou je dobré míti se na pozoru. Uslyšíte-li někdy slibku v lese zpívat, v žádném případě na její tklivé písně nereagujte. Raději se schovejte, nebo se po tichu vzdalte do bezpečí.

A co vám může slibka udělat? V lepším případě vás chňapne a protančí s vámi kus lesa, přes kotary, houštiny, trní, kořeny, výmoly a pařezy, až vám na nohou nezůstane kousek bez krve. A pak vás odhodí někde v lese. V horším případě to nepřežijete. Nejvíce ohrožení jsou pocestní, trampové a myslivci, kteří tráví v lesích noci. I když jsou známy i případy, kdy slibka strašila ve dne.

Pouze jeden den v roce je slibka neškodná a to o Svatojánské noci. To je taky chvíle, kdy lze slibku vysvobodit z jejího prokletí. Odvážný, který by se o to chtěl pokusit se musí naučit celou její žalostnou píseň. Pak jít do lesa, kde slibka straší a bezchybně tam tu píseň zazpívat. Pak bude slibka vysvobozena a už nikomu neublíží.

 

Beskydská slibka

Je to už mnoho let, co se tento příběh odehrál. To se tenkrát parta dřevařů utábořila na Čertově. Přes den tvrdě dřeli v lese a v noci sedávali u ohně popíjeli a vykládali. Jeden takový večer uslyšeli nedaleko zpívat a výskat slibku. Nejstarší z nich zavelel: „Ticho chlapi!“ Všichni zmlkli a vyčkávali co se bude dít. Zanedlouho se kousek od nich ozvalo: „Chichi! Chichichi!“ A všem bylo jasné, že je to ona. Ten starý chlap zbledl a šeptem povídá: „Je zle! Už nestačíme poutěkat, všechny nás tu zadusí!“ Jiný mu namítl: „Však kolik nás tu je, máme pantoky, tak co bychom se báli?“ „Tiše!“ okřikl ho starý chlap. Všichni ztichli. Zpěv se rychle blížil a na dřevaře padl strach. „Rychle všichni si lehněme hlavama k ohni a nohama ven. A budeme tiše ležet!“ Dostal nápad starý drevár. A ostatní ho poslechli.

Slibka se přiřítila z lesa vzápětí. Obešla dvakrát oheň a něco si mumlala. Pak povídá: „Chichichi. Pamatuju devatery hory a devatera úhory, ale eště sem neviděla takej potvory! Jedna hlava a osmnáct klepet.“ Devět dřevařů tiše leží a vyčkávají co bude dál. Slibka dál krouží kolem ohně a diví se: „Jak sem stará, nic takového jsem neviděla. Ale mám stařenku, ta je ještě starší, ta pamatuje dvanáctery hory a dvanáctery úhory, pro tu půjdu. Ta tomu porozumí, co to je.“ Chvilku ještě postávala a kroutila hlavou, ale pak se obrátila a šla pryč. Jak se ztratila, tesaři se též rychle zvedli a ten starý povídá: „Chlapi, je zle, musíme všeci poutěkať rychlo preč!“ A vzali nohy na ramena.

Když se ráno vrátili na místo, nestačili se divit. Jejich pantoky a pily, co s nimi rubali dřevo, byly pozatínané ve stromech kolem. Ale tak silně, že je museli vyřezat ven… To jim došlo jak blízko smrti byli předešlého večera.

Zanech komentář

Buď první kdo komentuje!


wpDiscuz