Nazývaný také jako plivník, šetek, špírek nebo zmok. Na svět se líhl z vejce od černé slepice po 9-ti dnech sezení. Měl vzezření střapatého černého kuřete s velkou hlavou. Vypadá docela nevinně, ale pozor na něj je zákeřný!

Stávalo se že nad ním někdo slitoval a vzal si ho domů. Je to však převtělený ďábel. I když svému pánu dávil to nejlepší zrno, které se dalo dobře zpeněžit, nakonec zadávil i jeho.

Příběh o Paseckém raráškovi 

Do Šilherovického panství dorazila jedno dne prazvláštní návšteva. Byli to obchodníci z dalekých zemí a přiváželi sebou roztodivné veci. Jídlo a korení nejruznejších barev, vuni a chutí, šperky, parfémy, apod. Jakteživ nikdo nic podobného nevidel. Ješte neuveritelnejší pak byly príbehy, které vyprável mladý obchodníkuv pomocník. Cím víc bylo kolem nej devcat, tím byly jeho príbehy barvitejší a dobrodružnejší. Vyprável o dalekých zemí za morem, kde žijí obrovské stvury. Nekolik takových prý sám zabil. A na dukaz pak ukazoval velké zuby, drápy a exotické kuže.

Zámecký pán si nenechal ujít takovou príležitost a mnoho toho tenkrát od obchodníku koupil. Káca – devecka z Pasek, vypomáhala tou dobou na zámku. Když prenášela koš velkých hnedých vajec, vzpomnela si jak obchodníkuv pomocník vyprável o obrích slepicích, které nosí vejce velké jako dýne a zasnila se: „Ach, kdyby takovou slepici mela, to už bych se o nic nemusela starat… To bych ani upotrebit nesvedla… a kolik bych za takové vejce asi dostala na trhu v Ostrave… a jaké kraslice by z nej na Velikonoce byly…“. Nedokázala odolat pokušení a jedno z vajec vzala a schovala si pod sukni. Když se k veceru vrátila na statek, zahrabala jej do slámy pod kvocnu. Každý den jej chodila kontrolovat, až se po devíti dnech vskutku z vejce vyklubalo podivné kure. Nemela tušení, že jde o raráška. Jinak by si jej snad neschovala u sebe v komurce. Dva dny na to už byl vetší než kohout a behem dvou týdnu udelal rarášek z komurky kulnicku na dríví. Sežral vše na co prišel i kocoura, který se do Komurky zatoulal. A Káca si zacala zoufat.

„Ta devecka se chová cím dál tím divneji…“ stežovala si jednoho rána statkárka. „Vcera jsem ji videla jak dobytku krade zrní z koryt a dneska ráno se neukázala vubec! Komurku má zamcenou a nechce ji otevrít. Vím, že tam je, protože slyším jak tam šramotí. “ Statkár se rozzuril a s celedíny dvere Káciny komurky vyrazil. To co tam však spatrili, na to nikdo z nich do smrti nezapomnel! Káca ležela na zemi v krvi rozpáraná od hlavy až k pate a na ní stálo dábelské stvorení podobné obrovskému kureti. Paráty i zobák od krve a v ocích plameny pekelné. Hned zaútocilo i na statkáre a celed. Statkári rarach roztrhl košili a uštedril ránu na ruce, jednomu celedínovi zlomil zobákem ruku a další pak málem prišel o oko. Než se stacili vzpamatovat byl rarach pryc. Naštestí už se nikdy nevrátil. Zustala po nem zamordovaná Káca, nekolik pírek a skorápka hnedého vejce, které Káca schovala, po vyklubání raráška.