Lesní panna
Březen 1, 2016
0

Jmenovaly se lesní ženky, až před nedávnem se jim začalo říkat lesní víly a rusalky. Byly věčně mladé a spanilé, nikomu neubližovaly – jestliže je nikdo nerušil či nedráždil. Když vše v přírodě utichlo, pustili se do tance a tančili celou noc až do východu slunce. Takového odvážlivce, jenž jim pak vstoupil do kruhu a zkazil jim jejich taneční zábavu, pak utancovaly k smrti. 

Vzhled

Jsou to krásné něžné dívky, oděné v bílé či zelené roucho, jež je hebké jako pavučina a vzdušné jako pára stoupající z lesů. Podle jiných pověstí mívají šat z listí. Zlaté či zelené kadeře jim splývaly v bohatých prstencích s ramenou a jedinou ozdobou byl věneček z lesního kvítí anebo ze svatojánských mušek, jež byly vůbec jejich stálými průvodci. 

Dívkám pomáhaly lesní panny upříst len nebo je obdarovaly lesním listím. Podle pověstí měly největší moc o noci Svatojánské. 

Hluboko v lesích také mívali studánky s živou vodou, jež uzdravovala každou nemoc. Obyčejný člověk však nikdy tu vodu nemohl získat, protože v té chvíli kdyby nabral vodu by se zlomila bílá lilie, s níž byl spojen jeho život a na místě by zemřel. 
Také se o nich vyprávělo, že duše lesní víly je spoutaná se životem nějakého stromu. Když pak dřevorubci ten strom podťali, zahynula víla spolu s ním. 
Název víly je prastarý, znamenaly duše zemřelých a vyskytovaly se ve všech slovanských bájeslovích. V mnohém se však podobaly naším lesním a vodním pannám a spisovatelé pak tento název zavedli i do našich pověstí. 

Zanech komentář

Buď první kdo komentuje!


wpDiscuz