Když se v Evropě objevily první zvony, hned našly uplatnění v kostelech. Jejich zvonění mělo lidem připomínat, aby si klekli a pomodlili se. Zvonit se mělo třikrát za den (ráno, v poledne a večer). Jelikož však nebyl stanoven žádný řád pro zvoníky, každý si zvonil jak chtěl a lidi přestalo klekání bavit. Zrodila se tedy klekánice. Stařena zahalená do černých cárů měla za úkol trestat lidi kteří se za klekání nemodlili. Moc děsů z ní však nešlo, tak na ní nakonec zbylo jen strašení děti, které během klekání lítali venku. Její starší sestra Polednice ji tento neúspěch často předhazuje.